… JAK TO VLASTNĚ ZAČALO…?
Byli to především „světáci“, kteří byli iniciátory kulturního života v obci a kraji. Pravděpodobně, tenkrát v roce 1901, v hostinci Volyňského pivovaru čp. 16, dali impuls místním lidem „sehrát divadlo“. Ti pravděpodobně neměli po ruce jiný vhodný text, nežli německou verzi divadelní hry Till Enšpígl (Eulenspiegel), pojednávající o různých čtveráctvích a šprýmech legendárního plebejského hrdiny z počátku 16. století. Prý si text sami upravili a šprýmy přenesli na místní poměry. T. Enšpígla „trefně sehrál“ hostinský Matěj Dušek a hra měla veliký úspěch.
Následovalo několik repríz, protože lidé z celého okolí se scházeli do sálu strašínského hostince, aby se pobavili na Enšpíglových čtveráctvích. Strašínští, potěšeni nebývalým zájmem o „jejich divadlo“ se, patrně opět v hostinci čp. 16, sešli a mudrovali. Vymysleli, že založí spolek. Ten bude pořádat různé kratochvíle, nejen divadelní produkce, ale i muzicírování (… dyť každej u nás na něco hraje…), poučné přednášky a školní besídky.
Šestnáct zakládajících členů vymyslelo název spolku a jméno patrona. Zvolili propagátora koncepce velkého evropského dramatu, herce, režiséra, dramatika a překladatele Josefa Jiřího Kolára, narozeného v roce 1812, zemřel 1896.
(Poznámka: Někdy je mylně uváděno jméno Jána Kollára, propagátora všeslovanské kulturní vzájemnosti. Je zajímavé, že Strašínští již v té době dali přednost„koncepci evropského dramatu“ propagátora Josefa Jiřího Kolára.)
Nejdříve byl ustanoven „zřizující výbor“, ve složení František Křesina (učitel), MUDr. Josef Ráchlík (obvodní lékař), Tomáš Dušek (obchodník) a Josef Majer (majitel truhlářství). Měli za úkol vypracovat stanovy spolku. V roce 1904 členové zřizujícího výboru předložili zakládajícím členům „Stanovy divadelního ochotnického spolku Kolár ve Strašeni“.
Tento stoletý dokument je hoden našeho velkého obdivu. Svědčí nejen o racionální úvaze a odpovědnosti (obsah je pečlivě a podrobně rozpracovaný), ale i o hlavním poslání spolku. Cituji: „Účelem Divadelního spolku Kolár se sídlem ve Strašeni jest vzbuzování a pěstování života duševního a společenského. Prostředky k dosažení tohoto účelu jsou: a) pořádání divadelních představení k různým dobrým účelům, b) přednášky ze všech oborů, vyjma politiku, c) taneční a jiné společenské zábavy, d) výlety do okolních míst s pořádáním divadelních her a výstupů, e) mimořádné příjmy.“.
Touha po svébytnosti byla tehdy velmi silná. Lidé nechtěli být jen nevzdělanými venkovany, kteří se podřizují chvilkovým přáním či individuální svévoli jednotlivců. Vyznávali hodnoty člověka, jeho práva na vzdělání, vědění, lidskou důstojnost a spravedlnost. Strašínská atmosféra té doby je pro nás nepřehlédnutelná. Je to mimořádná etapa kulturního a společenského vývoje malé šumavské obce a jejího okolí.
Nežli byla svolána ustavující valná hromada, přípravné práce trvaly celý rok. Konečně byl zvolen i první předseda ochotnického divadelního spolku. Je zajímavé, že se jím stal nikoli strašínský, ale žihobecký učitel František Procházka. Ten, dne 19. 11. 1905, na ustavující valné hromadě, přednesl projev, v němž mimo jiné řekl: „… Spolek ve Strašeni od svého založení hodlá plnit výchovné poslání. Z pořádání divadelních představení má posluchačstvo dvojí užitek. Zábavný a poučný. Tím tedy má ochotnictvo české velikou zásluhu o vzdělání lidu obecného. To může být chloubou všech ochotníků.“.
V krátkém čase se ochotnický spolek rychle rozrostl. Cituji: „Členství ve spolku v té době bylo znakem příslušnosti ke kulturní elitě Strašínska.“. Repertoár byl pestrý. V roce 1908 uvedl spolek šest premiér, v dalších letech pak vždy 3 – 4 premiéry ročně. Vykazoval také bohatou přednáškovou činnost. Pořádal skvělé koncerty za řízení vynikajícího hudebníka, nezdického řídícího učitele Jana Ťoupalíka. Cituji:„Také učitelstvo okrsku žihobeckého zde v letech 1906 – 1910 pořádalo koncerty, které byly hojně navštěvované.“. Dále to byly honosné plesy, maškarní bály, taneční pouťové (sedm poutí do roka) a posvícenské zábavy.
Pravděpodobně v letech 1905 – 1910 si spolek pořídil malovanou oponu. Takovou překrásnou oponu nemělo žádné divadlo v širokém okolí. Lidé chodili i s dětmi na divadelní představení snad o hodinu dříve, jen aby se v klidu mohli podívat na půvabnou múzu Thalii, jak věncem dekoruje hlavu toho pana umělce Kolára. Strašínští byli právem na svoji oponu převelice hrdi.
Dále nacházíme informace ve vzpomínkách učitele Rudolfa Kůse na Strašín, které vyšly pod názvem Můj nástup do učitelské služby. Cituji:„Ve Strašíně byl čilí spolkový život, do něhož jsem se hned zapojil. Duší tohoto spolku byl učitel František Křesina a Tomáš Dušek, obchodník. Spolek měl pěknou garderobu, koupenou Tomášem Duškem společně s divadelním spolkem Tyl v Žihobcích s tou podmínkou, že si oba spolky navzájem budou půjčovati potřeby k divadelnímu představení. V roce 1906 byla sehrána se žihobeckými ochotníky ve Strašíně Vrchlického hra Noc na Karlštejně, za režie ředitele Františka Procházky. V divadle jsem tu poprvé vystoupil 18. 11. 1906 v Lokajově frašce Archa Noemova v úloze milovníka. V bytě jsem měl hodně studeno, a proto jsem písemné přípravy pro vyučování konal ve třídě. Když se setmělo, chodil jsem na besedu ke kolegovi Křesinovi, u něhož se obyčejně plánoval repertoir příštích divadelních představení. Na únor 1907 jsme připravovali hru Sedlák krvopřísežník, obraz ze života od Schmiedleschnera. U kolegy Křesiny jsem se naučil hrát na basu. Za půl roku jsem již hrál v Ťoupalíkově orchestru. Řídící učitel Ťoupalík z Nezdic si sestavil z bývalých svých spolužáků soubor, s nímž hrával zdarma v různých koncertech a představeních. Koncem listopadu 1908 jsem si zahrál charakterní komickou roli knihaře Škroba v Damoklově meči. Pohostinsky jsem ji sehrál 6. 12. 1908 v Soběšicích. 28. 2. 1909 jsme sehráli Tylovu výpravnou pohádku Strakonický dudák v mé režii. Současně jsem hrál úlohu Vocilky. Pro efekt vystoupil ve hře sbor vil. Vílové šaty byly zhotoveny z tylu a dívky si je ozdobily břečťanovým listím. Taneční vložky jsem nacvičil podle hudby, složené učitelem Antonínem Kleem.“.
Tolik ze vzpomínek učitele Rudolfa Kůse.
(Poznámka: Jméno A. Klee jsem v seznamu strašínských učitelů nenašla. Až jsem se podívala do publikace Dějiny Budětic, která podrobně uvádí jména místních učitelů.
Cituji výňatek: „Rok 1890 – 1901 Antonín Klee … Byl nejen výborným učitelem, ale i velkým šiřitelem osvěty a pokroku. Zakladatel ochotnického spolku Jirásek.“. Je zřejmé, že Strašínští úspěšně spolupracovali s okolními významnými učiteli.)
Při příležitosti instalace Pomníku padlých hrdinů 17. 8. 1924 sehrál divadelní spolek hru Probuzenci. Z dobových fotografií se již na nás dívají tváře prababiček, otců, strýců a tet, například i ve hrách Černí kyrysníci, Dcerušky tatíka Berušky a dalších. Kulturní život v obci Strašín nebyl nikdy přerušen, ani nepolevila jeho intenzita. Dokonce ani zřízení kina v roce 1940 panem Františkem Rožánkem nemělo vliv na návštěvnost divadelních představení. Přitom návštěva Bia Šumava byla tak obrovská, že si občané byli nuceni předplácet vstupenky na celý měsíc dopředu.
Není zde tolik místa, abychom pokračovali v dalším výčtu divadelních představení, aktivní činnosti a působení ochotnického divadelního spolku Kolár, který přetrval až do dnešní doby. A tak se dostáváme k závěru vzpomínání na začátky tohoto nevšedního starobylého spolku.
———————————————————————————————–
Vše, co jste se výše dočetli, pochází z materiálů, podkladů, kronik a informací paní Jaroslavy Sucháčové. Touto cestou bychom ji rádi poděkovali za péči o historické informace.